Potrestané smilstvo

„Deš vod ní!“ zaječela matka Černá, když vešla do chléva a uviděla čejtovského mlynáře v intimní chvilce s dcerou Dorotou. Milenci sebou trhli, ale dál nic. „Mámo, dejte pokoj, do toho vám nic není“, obořila se na ni dcera. Starší ze dvou žen zůstala jak opařená. Se sklopenou hlavou zamířila do světnice. Ztěžka dosedla na židli a po tváři se jí začaly kutálet slzy. Tolik si od budoucnosti slibovala … jak se Dorota dobře vdá, jak se o ně ve stáří postará. A teď? Nebude jistě dlouho trvat, než se všechno dozví lidé a v potom může poblázněné děvče na výhodný sňatek zapomenout.

V té chvíli vešla milováním rozehřátá dcera. Máma se na ni v zoufalství vrhla a pěstmi chtěla bít. Jenže Dorota srazila máminy slabé ruce a sama jí pěkných pár štulců přidala. „Povídám vám, nechte mě být! Jak žiju, do toho vám nic není!“ křičela na matku, která se krčila pod jejími ranami. A tak to mezi Černého dcerou a mlynářem Borovským šlo na tajno dál. Jenomže po čase si lidé začali všímat a řeči dospěly až k mlynářově ženě. Ta neváhala a šla na Dorotu žalovat k poličskému právu…

Zakrátko bylo o dívčině osudu rozhodnuto.

Dictum o smilstvo Doroty, dcery Mikuláše Černýho ze vsi Kamence, poddané obce zdejší s Václavem, mlynářem Borovským, páchané tolikéž o ubití několikeré od též Doroty Nyklový, mateře svý vlastní  

Tu my, J.M.Cz. rychtář, purkmistr a rada města Poličky slyšíce na papír položené vlastní přiznání při právě Doroty, dcery Mikuláše Černýho ze vsi Kamence, poddané obce zdejší, k skutku smilnému neb cizoložnému s Václavem, mlynářem Borovským ze vsi Sádku ze mlejna Čejtovského, několikrát se dočiněnému, jako i majíce správy hodnověrné několikerého ubití od též Doroty, dcery Mikuláše Černýho, mateře své vlastní, čehož všeho bedlivě pováživše, takto o tom od práva svého vypovídáme.

Poněvadž jest Dorota, dcera Mikuláše Černýho ze vsi Kamence, poddaná obce zdejší, proti přikázání božímu šestému a vyměření právnímu skutku smilného neb cizoložného s Václavem Mlynářem  ze vsi Sádku ze mlejna Čejtovského, jmajícím on svou manželku, hanebně několikrát se dočinila, jakž její vlastní přiznání to s sebou přináší, nadto více pro zbití několikrát mateře své vlastní, proti přikázání božímu čtvrtému a Pr. Měst. M. 8 roz. 2, zaslouživše tu hrdla ztracení, však z milosti práva jsouce ještě mladá, pro pokání a napravení budoucně života svého i vejstrahu toho dálš vedle vyměření právního … – 30 … z města se vypovídá, aby 3 míle obce a panství zdejšího z šíř z délky do třech let prázdna byla. Pakli by v tom čase při městě nebo na gruntech se nacházela, má vzata a na hrdle trestána býti, dáleji má na pranýři tři dni státi a okolo krku obojkem železným opásána býti. K tomu ještě v vězením šatlavným před kládu metlami dobře vymrskána býti.

Actum v radě města Poličky po neděli po s. Kateřině Ao 1649