•
V archivu
Ve státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli lze studovat rozsáhlou sbírku dokumentů z historie města Poličky, jež prozrazuje mnohé o zdejších obyvatelích. Kupříkladu je možné mezi ostatními listinami v kartonu 234 b najít pamětní knihu a u ní zápis o „neřádně žijící“ Marianě Dvořákové. Bohužel text není možné podložit matričními záznamy, neboť matriky začínají rokem 1643. Záhadou tedy zůstává jak Marianin věk spadající do předmatričního období, tak zápisy o křtu jejích dětí. Vypadá to, že křty „panchartů“ se nezapisovaly.
Takže nezbývá, fabulovat na základě dochované listiny…
•
Stalo se, nestalo…
Zaklinkal umíráček oznamující smrt Marianina otce. Pozůstalí vypravili pohřeb a jak už to bývá, poohlíželi se po dědictví. Jenomže po nebožtíkovi asi zůstalo jen pár drobných. Nic, co by zajišťovalo pohodlný život. Právem určený poručník doporučil osiřelé Marianě jediné – službu u bohatších sousedů. Možná to i zkusila. Ale pan domácí se neudržel a časem už bylo vidět Marianino těhotenství. Vyhnali ji se spoustou nadávek. Pak už se nikdo nestaral, z čeho bude živa. S dítětem do služby nemohla a neměla nikoho, kdo by se o maličké postaral. „Nu což,“ řekla si. „Čím mě jmenovali, tím budu.“
Dobře věděla, že se po její kypré postavě otočí kdejaký mládenec i dospělý mužský. Zvali na štamprličku, slovo dalo slovo a vzájemná blízkost byla najednou bližší, než se slušelo. Stala se jednou z několika městských nevěstek.
Šly dny a měsíce. Mariana rychle podlehla svodům lehkomyslného žití. Toulala se od šenku k šenku, bezstarostně zpívala, smála se, tancovala, nechávala se hostit a za jídlo platila tělem. A tak se narodilo druhé dítě. K otcovství se nikdo nehlásil. Ani mladá žena netušila, který z jejích nápadníků to byl. Marianin život byl počestným měšťkám stále víc trnem v oku, protože leckterý manžel skončil nejednou v jejím náručí. Množící se stížnosti donutily městskou radu jednat.
•
Rozhodnutí městské rady
Mariana skončila v žaláři… a co s ní bylo dál, vypráví dochovaný zápis…
Archiv města Poličky II., inv. č. 234, Pamětní kniha 1509-1713, fol. 203
Dictum strany smilstva od Mariany Dvořákovy z horního Předměstí spáchaného
(místy text chybí kvůli utržené stránce, přepsáno podle současných gramatických zvyklostí)
U přítomnosti J.M.Cz. pana rychtáře
Tutéž purkmistr a rada města Poličky vezmouce v své bedlivé povážení pro jaký vejstupek Mariana dcera po nebo. Dvořákovi z horního Předměstí zdejšího do vězení šatlavního se dostala. Vhlédnouce v její přiznání dobrovolné v témž vězení zůstávající učiněné, že jest po několik let a až posavád proti Bohu a přikázání jeho svatému … na světě zle živa byla, smilnila a z takového neřádného obcování dvé dítky splodila, jako již tentokráte po čtvrté to při ní vskutku jest …ležino. Pro kterýžto její neřádné obcování jakožto jedna …. slušně a spravedlivě toho zasloužila, aby hrdlo tratila a nebo kolikeré provinění její jest toliko pokutami trestána byla. Ale však …. z toho neřádného svého obcování ty dítky pošlé neb splozené všech… a poslední při prsích má, jí vždy ještě ta milost se činí, pro s… až práva hrdlo daruje. Však nicméně pro vyčišťování … a pro příklad jiných až by kdy kteří podobných vejstupků se dopouštět chtěli, toto trestání na tuž Marianu Dvořákovou u práva svého padá, aby byla ve čtvrtek prvně přicházející po s. Lucii, jenž bude – 14. decembris mezi 19. a 20. hodinou z vězení šatlavního vyzdvižena na … před rathaus postavena a to na tom místě s metlami od mistra popravního jak náleží vymrskána, odtud k pranýři přivedena, na tváři …. potom z města limberskou branou vyvedena a od dnešního dne z města … se vypovídá. Jestliže by pak kdykoliv buďto při městě, předměstí neb na panství zdejším od kohokoliv postižena neb … byla, tehdy má jata a beze vší milosti na hrdle trestána býti. Dítek její dví pod ochranu ouřadu zdejšího se přijímají. Stalo se v radě dne 12. decembris w outerý po sv. Mikuláši léta 1651 za purkmistra pana Matouše Severýnova.
Poté, co ji kat vyvedl limberskou branou z města, Mariana zmizela ve světě a možná o ní nikdo z poličských víc neslyšel.
•
