Mlýn klapal už od rána. Vozy s obilím se střídaly jeden za druhým a přijel i Josef Martínek z Kyšperka. Mlynáře ten úterek 20. září 1842 nenašel doma, proto si mletí dohodl s jeho synem, stárkem Jiříkem Petříkem. Pak se pustili do díla. Kyšperský soused házel z vozu učedníkovi Janu Neumannovi na záda pytle ze zrním, ten je nosil do mlýnice. Když bylo zrní z vozu dole, Martinek, místo aby si sedl venku na lavici, šel dovnitř kontrolovat mletí. Přijde do mlýnice a kouká – z jednoho pytle je na půl věrtele odsypáno! Hned zostra spustil křik, že se v Petříkově mlýně krade! Přiběhl stárek i panímáma ze světnice a zůstali stát jako opaření. Ale měli hned jasno. Sami si přece pověst mlýna nepoškodí! Učedník, ten to byl! Petříkovi se jeden přes druhého omlouvali a pustili se do hledání. Lup našli na špejcharu… po semletí zrna odjel rozzlobený Martínek s tím, že o tom podá zprávu do mlynářského cechu.

Druhého dne se starý mlynář sháněl po provinilém chlapci, ale kdepak ten! Kamsi zalezl a ani k jídlu nepřišel.

Mlynář Jan Petřík s učedníkem dostali předvolání, aby se třetího dne dostavili před cechovní mistry. Na učedníka ani nebylo třeba zvýšit hlas. Provinilý Jan Neumann věděl, že mu zapírání nepomůže a ke krádeži se bez otálení přiznal. Také řekl, že jej k tomu navedl rotnecký hospodský Blažek. A s tím šla žaloba před městské právo. Starý Petřík při něm žaloval, že mu Vincenc Blažek učedníka svádí k nepravostem. Ten se u kyšperského úřadu bránil, že učedník lže, ale pravdivě to neznělo… A učedník Jan? Dále v mlýně patrně nepracoval.

Všechny zúčastněné vyslechli, výpovědi sepsali do protokolů, vložili do desek a ty zůstaly do dnešního dne uschovány v archivním kartonu s číslem 33. Jen protokol Jana Neumana chybí.

Podívala jsem se do matrik kdo byl ten popisovaný Jan Neumann. Narodil se 22. ledna 1825 v Kyšperku 4, v rodině zdejšího řezníka Jana Neumanna a Anny rozené Dušíkové. Měl dva starší sourozence – Annu Paulinu (1818) a Františka (1819).

Sotva se trochu rozkoukal po světě, jeho otec Jan 18. dubna 1826 zemřel.

Ovdovělá Anna se už znovu nevdala. Utíkala léta… Když Jan dospěl do mládeneckého věku, stal se učedníkem v Petříkově mlýně. Ale poté, co spáchal krádež, si ho tam mlynář jen těžko nechal. Janův sňatek se mi najít nepodařilo. Proto se domnívám, že odešel kamsi do světa, kde se o jeho prohřešku nevědělo. Matka Anna se světem se rozžehnala roku 1852 ve věku šedesáti let.

•••