Standardy. Ošklivé slovo samo o sobě. A co teprve v historii. Někdo zlehka, možná ze společenské slušnosti prohodí větu, dvě a ty pak žijí bez ohledu na pravdu. Narazila jsem na podobné. Pořád dokola se cituje vyjádření kyšperského kronikáře Aloise Gleitsche, který o svém předchůdci napsal: “Václav Uhlíř si vydobyl velké zásluhy o zvelebení města a zvýšení obecního důchodu. Byl znalec zeměměřičství a všechny městské pozemky podle katastrálního výměru z roku 1785 přeměřil. Co leželo ladem, za menší peníze pronajal, postaral se o zlepšení náměstí, silnice přes město i o kašnu. Zřídil městský archiv, který byl ve velkém nepořádku, a urovnal rozepře mezi úředníky. Vydobyl pro obec různá práva, která si přisvojovala vrchnost. Bydlel s rodinou v radním domě čp. 56. Provedl první německé zápisy do městské kroniky. Městským listovním byl v létech 1826 – 1849 tj. až do zrušení vrchnostenské správy. Poté odešel do Nového Města nad Metují.”

Všechno, co se mu připisuje, patrně udělal. Ale archivní kartony, plné více méně nečtených listin, ukrývají trochu jiný příběh. Na několika arších jsou zaznamenány výpovědi kyšperských poddaných ukazující vrchnostenského úředníka Václava Uhlíře méně přívětivě. 29. prosince 1837 přišel do Kyšperka dopis od kriminálního soudu v Hradci Králové, v němž se m.j. píše: “… obžalovaný Josef Holeček tvrdí, že byl od listovního Uhlíře nucen přiznat se ke krádežím a trvá na tom, že listovní do protokolu napsal, co sám chtěl, že jej potom k podpisu donutil. Nyní musíme vyvrátit nebo potvrdit proti němu vzniklé podezření na základě přiloženého výpisu z výslechů… “ (překlad).

Holeček vypověděl nepěkné věci. “… já ale takovou faleš na sebe vzít nemohl a vzít nechtěl, tak mně … kázal p. Uhlíř na lavici se položit, čemuž já se protivil, on však poslal pro dva pomahače, který při zedníkách dělali, ty mě na lavici položili, jeden za hlavu a druhý za nohy držel a tu jsem 8 ran s černým hranatým fišnanem dostal. Na to jsem byl opět tázán, zdaliž protokoly podepíšu a když jsem to ještě učinil nechtěl, tak jsem opět na lavici položen a zase s 8 ranama podělen byl. Tak já jsem z lavice na zem spadl. V tom přiskočil ke mě kyšperský městský primas Král, za vlasy mě popadl, k stolu táhl a nohama kopal řkauce “tu máš ty potvoro za těch 70 renských”. A tak jsem byl přinucen protokoly co pan Uhlíř sám zavedl podepsat…. když bych já se tak byl zachoval, jako Stehlík, tak bych byl dobrých časů použil, ale poněvadž jsem p. Uhlíři za vůli udělat nechtěl, tak mě tak pronásledoval a trýznil, neb on na mě chtěl, abych já jistému Libichovi, Hostinovi, Pohodný, Peciválek, Svoboda, Šťovíček a na důchodního věci udával, který on si sám vymyslel a tak skomponoval, že by to každý, obzvláště celé město uvěřilo, poněvadž na tyto osoby již dávno zlost má. …”

Ani již zmíněný Stehlík patrně neudával zcela dobrovolně. Stojí za to, ocitovat celý protokol.

Otázka: “Když nyní popíráš, že jsi tuto krádež spáchal, jakpak jsi mohl tedy Holečka, Janouše a Kvasničku z té krádeže obvinit?”

Stehlík: “Poněvadž mě je pan Uhlíř jmenoval a chtěl, abych tu krádež na ně strčil, tak sem to také učinil.”

Otázka: “Jak se to má ale rozumět, že tebe p. Uhlíř k tomu měl, aby jsi krádeže, který si nespáchal na se vzal a jiné osoby jako společníky jmenoval?”

Stehlík: “P. Uhlíř mě k tomu měl, bych jemu všecko k vůli uďál a krádeže, které se tam vůkol staly, na sebe vzal, že on si skrze to velký jméno a kredit způsobí, když on jako městský gruntovní takovou boudu vypátrá, řkauce dále, abych se ničehož nebál, že on nad mnou vždy ruku držet bude. Já tedy, když o nějaké krádeži se zmínka učinila, říct musel, že jsem ji spáchal a se mnou lidé, kteří takovou sebou spáchali jmenoval, obzvláště vždycky říkal, který osoby se mnou zde v kriminale a neb jiný čas byly, a když jsem mu je vyjmenoval a neb on je sám věděl, tak sem jednu neb druhou krádež na ně strčit musel.”

Otázka: “To celé tvoje udání ale k víře podobné není a se jen za lživý ouskok pozorovat musí, poněvadž ani možné není, aby jsi ty zločiny, které jsi nespáchal, přiznal, ještě jiné osoby jako společníky jmenoval.”

Stehlík: “Když jsem já byl v začátku, tak pronásledováný, že to nelze předržet neb jsem byl skrze 4 dni a noci v špalku slisovaný tak, že jsem křížem ruce a nohy svázané měl a tak na … seděl. Skrze ty čtyry dni sem nic k jídlu ani k pití nedostal a jen mně skrze celý čas žena policajta Šejvla dvakrát polívky dala a to ještě, když její muž doma nebyl, poněvadž pod ztrátou služby zakázáno měli mne jen vody podat. Čtvrtý den odpoledne přišel kyšperský p. justiciár do arestu a když viděl, jak svázán jsem, že se ani hnout nemůžu a porád tak skrčen sedět musím, tak nařizoval policajtoj, aby mně na dlouho přijpal, bych po arestě aspoň přecházet mohl. Já ale již měl celé ruce naběhlé a modré a se ani hejbat nemohl, a když tam k večeru učitelův syn přišel a viděl, že já ukovaný nejsem, tak tajvloval a policajta huboval, proč to učinil, že p. justiciár nic co poroučet nemá, načež mě policajt opět, však ale ne tak ouzce, připnul. Teprv šestý den sem byl k vejhöru vedený a mě krádež předstíraná, ačkoliv jsem se s svědky vykázal, kde jsem já tu noc, když se ta krádež stát měla, karty hrál a pil. Tak to předce p. Uhlíř přijmouti nechtěl, nýbrž pravil, že on má od hrdelního práva tu moc udělenou mě bít nechat, jak chce, že on to také udělá (měl tam dvě tlustý hole již přichystané a hrozil mě bitím, když mluvit nebudu, jak on chce.) Já sem tehdy řekl, ať si dělá, co chce a co on do protokolu napsal, to jsem já jemu podepsal. A když tam také Řehoře proti mně navedeného měl, který proti mě krádeže, co jsem s ním spáchat měl, udával a do očí mě mluvil, tak sem já, když pan Uhlíř můj výkaz přijmout nechtěl, zase takto proti Řehořovi udával. Když na ten způsob jsem já vůli p. Uhlířovi udělal, tak on mě všecko přisliboval, dostal jsem jíst a pít dost a také jsem později vedle k Menčlom na kořalku jít mohl. Když jsem chtěl, při vejhoru jsem si na stranu k stolu sednul a na druhý straně byla kořalka, pivo a víno a já s panem Uhlířem pít jsem mohl, co jsem jen chtěl.

Otázka: “Jak jest to ale možná, že by si ty jen z návodu a nucení takové udání učinil, kdežto předce tvoje odpovědi tak obšírné jsou, že se ve všem s spáchanýma skutky srovnávají?

Stehlík: “To se stalo tak; když jsem co o nějaké krádeži o které jsem se dříve dozvěděl, zmínku učinil, tak on řekl, že musí dříve se předvědčit, jak se to stalo, jmenoval to vždycky “Thatzustand”, a když takový Thatzustand obdržel a se to nesrovnávalo, jak sem to řekl, tak se bral jiný protokol a podle toho jsme to komponírovali.

Jaký výsledek mělo vyšetřování podivných praktik kyšperského úředníka? Co byste mysleli? Ticho po pěšině. Uhlířův otec býval úředníkem v Týništi, tchán na zámku v Litomyšli, takže provinilec měl jistě dost a dost zastánců.

Poznámky:

dopis od kriminálního soudu v Hradci Králové, 29.12.1837 (VS Kyšperk, karton č. 30)

*

Velkostatek Kyšperk, karton č. 30 – výpověď Josefa Stehlíka

*

Matrika farnosti Litomyšl Litomyšl 1800-1823 sign. 1319 Oi, fol. 55, rok 1820 – zápis sňatku Václava Uhlíře