V Poličce bylo děvčat jak v hrsti máku. A možná ještě víc. Když chodily s rodiči, měly oči sklopené k zemi a tvářily se ctnostně. Ale jak samy vyběhly do náměstí, v očích jim jiskřily čertovské plamínky a mnohamluvným úsměvem častovaly kdekterého mládence. Nevynechaly ani hrnčířského tovaryše Jana Fialu. Jenomže ten měl v hlavě jen jedinou – Dorotku, dceru jeho zaměstnavatele, hrnčířského mistra Jiříka Koudelky. Marně jí ale nadbíhal. Děvče dělalo, že jeho zamilované pohledy nevidí. Tak to šlo měsíc, dva a pak se Janova láska zlomila v nenávist. Začal do lidských řečí podsouvat, že se mu Dorotka párkrát podvolila a čeká jeho dítě. Zpráva se městem šířila jako oheň.

Ctnostné matrony se nadouvaly opovržením a žádaly okamžité vyšetření. Ti z jejich manželů, kteří seděli v městské radě, se neodvážili odporovat. Vybrali staré zkušené ženy, aby poznaly pravý stav věcí. Měly vyvrátit nebo potvrdit podezření, co na Dorotce ulpělo. Tolik ponížení pro mladé děvče! Trvalo dlouho, než po prodělané proceduře, rudá do kořínků vlasů, vyšla Dorotka zas mezi lidi. Její otec zatím nezahálel. Vypátral, jak utrhačské řeči vznikly a podal na svého tovaryše žalobu.

Předvolali Jana, syna poličského ševce Viktorina Fialy, před právo a ani se ho nemuseli na nic ptát. Se slzami v očích začal překotně líčit vše o své nenaplněné lásce i o tom, jak by si Dorotku vzal rád za ženu…24. září roku 1668 případ uzavřeli. Obvinili Jana ze lži a na cti utrhání. Za trest skončil na nějaký čas v městské šatlavě.

V pamětní knize města Poličky je tomu věnován následující zápis:

Opatření na poctivosti Doroty, dcery vlastní Jiříka Koudelky, souseda zdejšího

Jakož jest Jan Fiala, tovaryš řemesla hrnčířského, Dorotu, vlastní dceru Jiříka Koudelky, souseda města tohoto Poličky, při právě rychtářským, že by s ní zle proti přikázání božímu obcovati měl, obžaloval a že by obtěžkaná od něho býti měla, na ni zjevně a patrně mluvil. Ale jsouce táž Dorota, dcera Jiříka Koudelky, podle práva městského M. 37 skrze poctivé a starožitné matrony jednou a podruhý přehlížená, při kterýžto osobě tak těžce narčený nic takového vynalezeno nebylo, nýbrž poznamenalo se to patrné, že týž Jan Fiala následujíce tuž Dorotu Koudelkovou k manželství dříve nevyčekajíce času, při kterém se jemu k odpovědi dání terminíroval. Obávaje se snad, že by jemu od rodičův jeho následovní vyhledávání odepříno bylo, víceji ze zlosti, nežli aby takový skutek, ku kterému se hlásil a sám sebe i také tuž osobu často předjmenovanou mezi lidi v lehkost uvedl. Samé … té příčiny, aby ji za manželku dostati mohl, to učinil. Ale poněvadž víceji dotčený Jan Fiala na Dorotu lhal, nežli pravdu mluvil a nic patrného v čem nařčená byla, se ukázati od něho ani jiného z lidí nemohlo, z té příčiny na poctivosti se opatruje a jestliže by jí to Dorotě kdo v čem tuto opatřena jest, ve zlém připomínal a zdvihal, na tom jednom každým má pokuty – 2 kopy k chudému záduší s. Jakuba požádáno býti, ten pak uterhač a lhánce za jistej čas pro to své nepravdivé a lživé přečinění vězením šatlavním ztrestán byl. Stalo se téhož opatření v radě za purkmistra poručeného Matouše Neypaura dne 24. Septembris Ao 1668

Pamětní kniha 1509-1713, archiv města Poličky II., OA LItomyšl, inv. č. 234, fol. 205, 206

A jak to bylo dál? Když pustili Jana Fialu z vězení, patrně zmizel z města, neboť v matrice Polička 1648-1712, SOA Zámrsk, sign. 1662 O není jeho sňatek uveden. Dorotka se provdala o necelé dva roky později. Aby se zbavila nehezké pověsti, která ji v Poličce provázela, provdala se za mládence z Letovic a navždy Poličku opustila.