Čas běží… – 14. stránka – a za sebou nechává příběhy

„Ambo, ambo, mám ambo!“ vykřikoval sobkovický chalupník Dominik Netušil. Mladičkou ženu Annu samou radostí v kole zatočil a honem – honem plánoval cestu do Studeného ke starému Dolečkovi, kde se loterie sázela, aby si výhru vyzvedl. Těžko říct, kolik vsadil, ale jestli do hry vložil jen minimální vklad 3 krejcary, přišel si na víc než 12 zlatých* .

V číslové loterii se losovalo z devadesáti čísel pět. Mohlo se sázet několika způsoby. Za prvé jestli bude určité číslo mezi pěti taženými. Za druhé se sázelo na vytažení konkrétního čísla na konkrétním místě. Zde byla výhra samozřejmě mnohem vyšší. Za třetí bylo možné sázet na to, že padnou dvě konkrétní čísla z tažených pěti. Pokud tato dvě čísla byla mezi pěti taženými čísly, vyhrával hráč tzv. ambo. Pravděpodobnost výhry amba byla 1:400,5. Výhra z amba činila 244 násobek vsazené částky.

Jít samotnému se Dominikovi nechtělo, tak se o cestě do Studeného smluvil s Francem Foglem (* 19.04.1809), sobkovickým chalupníkem z čísla 72, který si chtěl u hajného Malečka vyzvednout splátku dluhu. Vyrazili po obědě. Toho 24. března 1843 slunce pěkně svítilo a pocestným prohřívalo záda nově nabytou jarní silou. Ti dva spokojeně došli, vyřídili a ve tři hodiny už seděli ve studenské hospodě.

Dominik si nedočkavě přihýbal z půllitru, Franc usrkával kořalku. Kolem čtvrté k nim přisedl sobkovický učitel, jednatřicetiletý Josef Symon, že pak půjdou společně domů… Povídali, pilně vyprazdňovali jeden půllitr za druhým a jak míjely hodiny, už jen hlasitě halekali jeden přes druhého. Jen Franc Fogl usrkával třetí skleničku kořalky. Později tvrdil, že ti dva vypili 14 mázů piva (skoro 20 litrů). Ale všechno má svůj konec. Po jedné hodině vyšli opilci do temné noci.

Zavěšeni jeden do druhého, Dominik s učitelem rázovali zeširoka cestou a vymetli kdejakou kaluž. Leč svěží vzduch je po chvíli probral. Pustili se, každý sám za sebe nohy ztěžka zvedal, něco si pro sebe broukal a hleděl, aby si v blátě neustlal. Proto si ani nevšimli, že je kousek za vsí u Malečkova pole minuly dvě podivné osoby v plachtách. Najednou začaly postavy výhružně hučet a jedna skočila po Netušilovi. Na zem ho srazila a jak ho bije, tak ho bije, o peníze ho chce připravit. „Franci, pomóc, pomož mi!“, řval zoufale Dominik na Fogla. Jak ten přiskočil, druhá postava pod plachtou se dala na útěk. Franc tahal útočníka z Netušila dolů za nohy, při tom z něj hábit stáhl a odhodil stranou. Učitel Symon plachtu popadl, o napadené sousedy se pranic nestaral a utíkal k Bořitavě, až za ním plátno vlálo. Fogl nesl celou cestu přes rameno boty a teď s nimi útočníka bil, aby k němu blíže nemohl. Jednu botu ztratil, ale násilník byl tak překvapený, že v útoku na chvíli polevil. Toho Netušil z Foglem využili a utíkali pryč. Když byli dostatečně daleko, schovali se za kamenné hromady, kterých bylo u každého pole dost a dost. Když nebezpečí pominulo, plížili se potichu domů.

Po pár dnech se obrátili na kyšperský úřad s následující prosbou:

Slavný vrchnořiditelský ouřade.

Z příčiny, že níže psaným a sice Dominikovi Netušil Nro Cons. 48, Franc Fogl Nro 72, Josef Symon Nro 37, všecky z obce sobkovické, dne 25ho března b.r. večír při cestování z obce Studený do obce sobkovské, jakožto na Teritorium panství kyšperského dva zlosini přioděný bílýma plachtama, jakožto raubíři v cestu vstoupili, který nás tak ubili, ba i snad o život připravit chtěli, že Dominik Netušil skrze dva p. ranhojiče obsluhován býti musí, tehdy nemůžem opominouti slavný vrchnořiditelský ouřad prositi, by nám dle zákona takové osoby vyšetřiti nápomocen byl, aby oni pro uvarování a příklad budoucího neštěstí potrestaný byli.

Důkaz, který jsme až do dneška na tyto skrytý raubíři, že oni nás o peníze, posléz i o život připraviti slibovali, jest tento, že já Franc Fogel jsem toho jednoho raubíře Josefa Malečka (syna hajnýho ze Studenýho) dle osoby i jeho řeči dobře znal a k většímu přesvědčení jsem tu bílou plachtu z něho strhl, o kterou on se již v Sobkovicích hlásil, ale kterou až do dneška zadrženou máte, proto tehdy Slavný vrchnořiditelský ouřad jakožto první politickou instanci prosíme, by Josef Maleček s námi níže psanými na Slavný kancelář předvolán, kde my protokolariter naše události přednesem a kde on jeho spolu ouda přiznati nucený býti má, aby potom tento zastoj náležitě skoumaný býti mohl. V Sobkovicích dne 29ho brezna 1843

A tak se stalo. Jenomže protokol o Malečkově výslechu se nedochoval.

* kráva v té době stála 30 zlatých