Pátrání po tom, kdo se vlastně vsázel.
Paměti Isidora Moravce z Kunčic (1) sepsané na poč. 20. století, jsou plné zajímavých vzpomínek a příběhů. Jeden se vztahuje k roku 1838, kdy jeho děd nechal postavit novou chalupu. Zednickou práci prováděli podle vypravěče bratři Venclové. Vyprávění je o furiantství, “tvořivém” myšlení”, ale především potvrzuje přísloví „práce kvapná, málo platná“.
“Když byly zdě vyzděny a střechou přikryty, mělo se začnout s nahazováním jich. Tu starší z Venclu pravil, že to nahodí za půl dne a učinili s dědou sázku. Jak veliká sázka byla nevím, ale bezpochyby o trochu kořalky. Zedník vymínil si, jen aby měl dost malty, kterou si nechal nanositi do nádob kolem zdi aby ji měl při ruce. Pak nastalo nahazování. Zedník vzal voršouf – lopata na obilí, kterou maltu z nádob nabíral a na zeď házel. Když měl tak kus zdi poházené, vzal desku z vozu, maltu na zdi s ní srovnal, a tak to šlo dále. Po páté hodině odpoledne byl hotov s dílem, sázku vyhrál, i lehl si na zahradě pod jabloň a dědovi řek ať jde již pro kořalku. Tato příhoda nevyšla však jen tak naprázdno, neboť z velkého spěchu spustila se mu z úst i nosu krev, tak že ji nemohli zastaviti. Konečně to přece jen skončilo dobře, až na to, že omítka začala brzy opadávat a musela být novou naházena.Chalupa se stavěla r.1838.”
zednická parta 1912 (ilustrační foto)*
Odhalit, koho se příběh týká, bylo dost obtížné. Dva bratři zedníci…. kde je vzít? Nakonec jsem tomu, zdá se, přišla na kloub. Ústní podání zřejmě udělalo své a z otce se synem se po čase stali bratři. Alespoň tak to naznačují matriční záznamy. A ještě jedna věc je na nich pozoruhodná – kolikero povolání oba Venclové vystřídali.
Rozhodujícím bodem k odstartování dalšího pátrání byl z roku 1842. Jako otec právě narozeného syna je zapsán Josef Vencl, zednický tovaryš, tkadlec, z Orlice podruh, manželský syn Josefa Vencla, chalupníka, zednického tovaryše z Orlice N. 52 a jeho manželky Anny rozené Faltusovy z Orlice 24. Matkou novorozeného chlapce byla Terezie, dcera po Františku Peterkovi, chalupníku a mistru zednickém z Orlice N. 59 a jeho manželky Kateřiny rozené Hrdinovy z Kunčic N. 74. Takže zedníci, kam se podíváš.
Když si třiadvacetiletý Josef bral 6. listopadu 1825 osmnáctiletou Terezku za ženu, neměli táta se synem, ještě o zedničině ani ponětí. V zápise sňatku uveden jej pan farář uveden jako tkalce z Kunčic, syna Josefa Vencla, chalupníka z Kunčic 75.
Rázem je jasné, že mladší ze zednických furiantů se narodil jako Josef Gabriel Vencl 30. března 1802 v Kunčicích 71 jako syn hodináře a chalupníka Josefa Vencla a Anny rozené Faltusové.
Josefovi rodiče, hodinář Josef Vencl, osmnáctiletý syn chalupníka a invalidy Josefa Vencla z Kunčic 71 a dvacetiletá Anna, dcera vrchnostenského šafáře Václava Faltuse z Orlice 48 a Veroniky roz. Stejskalové v Lukavici slavili svatbu 28. dubna 1799. 
Věk při sňatku byl posledním vodítkem. Josef Faltus, syn Josefa a Anny, podruhů z Orlice 30, přišel na svět 15. března 1780. 
V době, kdy se odehrála zednická sázka mu bylo 58 let. Že by se pouštěl do takových hloupostí? Těžko. Domnívám se, že tím, co házel maltu lopatou a uhlazoval ji deskou od vozu, nebyl on, ale jeho tehdy šestatřicetiletý syn.
V době, kdy se odehrála zednická sázka mu bylo 58 let. Že by se pouštěl do takových hloupostí? Těžko. Domnívám se, že tím, co házel maltu lopatou a uhlazoval ji deskou od vozu, nebyl on, ale jeho tehdy šestatřicetiletý syn.*
(1) Sepsání rodových pamětí v Kunčicích u Letohradu zorganizoval řídící Kněžek. Jak to bylo popisuje v knize “Rodové paměti na Kunčicích” (2006) Kamil Moravec:
***
