Hrdinové příběhu o urážce na cti jsou uvedeni v Soupisu poddaných podle víry kraje Chrudimského ve městě Poličce. V domech uvnitř hradeb žili osmačtyřicetiletý punčochář Matěj Hedvábný, pětatřicetiletý hrnčíř  Jiřík Koudelka a jeho třicetiletá manželka Mariana.

Jiřík s Matějem jsou řazeni pod sebou, proto se dá předpokládat, že měli domy vedle sebe. Tak se asi stalo, že se 11. října 1652 kvůli nějaké drobnosti nepohodli. Hádka gradovala, obličeje rudly a Matěj, když už nevěděl kudy kam, vykřikl: „Však tvoje žena ani počestná není! Tobě za zády s milencem drží!“ Jiřík zůstal jako solný sloup. Jeho žena? Marjána? Když se vzpamatoval, vběhl do domu…

„Marjáno, kde jsi? Ke mě pojď!“ Žena váhavě překročila práh. Celou hádku slyšela a věděla, že je zle. Od té doby, co se před osmi lety narodil Jeník, si jí muž už v loži nevšímal. Stará se ještě necítila, mnozí se po její plné, souměrné postavě ještě s žádostivostí ohlíželi, ba i nectná slovíčka šeptali. Stalo se, že jednu nabídku k lásce vyslechla. Měla milence. Teď, když se blížilo prozrazení, jí srdce zběsile poskakovalo. Dobře věděla, že musí manželovi vyvrátit všechno podezření. Nejednou už ji zbil a tentokrát by jí asi pořádně zvalchoval hřbet. Kdo ví, jestli by ji i z domu nevyhnal. Nadechla se, sebevědomě si před muže stoupla a obvinění hned odrazila: „Já, nevěrná? Co si o mě muži myslíš? Cizím budeš věřit?“ Mluvila a mluvila, až Jiřík zapomněl na hněv. Uvěřil všemu, co žena říkala. Vykřikl: „Takové nařčení si ale líbit nenechám!“

Nedopustím, aby se mi smáli, rozčílil se v duchu a začal jednat. Sám psát neuměl. Poslal služku pro kantora, který za drobný peníz pro poličské sousedy sepisoval všechny důležité listiny. Hubený mužík  dostal od Jiříka za úkol stvořit žalobu proti nařku (nařčení) poctivosti Mariany Koudelkové. Písař vyslechl, co a jak se přihodilo a pečlivě to po právnickém způsobu poznamenal na čistý arch. Ještě mokrý dokument posypal křídou, ofoukl a podal Jiříkovi. Ten na nic nečekal a spěchal na radnici. Jan Zych, titulovaný Jeho Milost císařský pan rychtář, slíbil, že páni radní se případem budou zabývat.

Zvolení sousedé se k jeho projednání sešli až v pátek 21. března 1653. Městský písař přečetl žalobu, a každý z pánů přidal své vyjádření. Někdo věřil, někdo o Marianině poctivosti pochyboval. K rozhodnutí nedospěli. Ani nemohli. Nejdřív museli vyslechnout všechny dotčené. Obeslali Jiříka, Matěje a Marianu, aby se dostavili na kancelář. A že byla volná chvíle, páni radní se pustili do honosného oběda, který si nechali poslat z šenku v radničním mázhausu… Čas ubíhal a před radní světnicí už postávali všichni předvolaní. A ještě svědci, které si s sebou Jiřík přivedl. Konečně páni dojedli, nádobí zmizelo ze stolů a Jiřík, Matěj i další obeslaní byli pozváni dovnitř.

Znovu se četla žaloba, své si řekl Jiřík, potom se obhajoval Matěj Hedvábný. „Páni sousedi, čistou pravdu říkám, na to přísahám. Koukelkova Marjána je cizoložnice. Sám jsem ji viděl jednoho srpnového večera za hradbami s mužským ležet.“ Na otázku, jak může vědět, že to byla ona, řekl, že ji poznal podle šatů. Nakonec dostala slovo bledá Mariana. „Páni milí, tenkrát jsem šla z parkánů, kde máme záhony s vodnicí. Pod hradbami mě jakýsi muž přepadl, násilí činil a když utekl, zmrhaná jsem tam zůstala.“ Páni od práva potřásali hlavou, až rychtář povídá: A proč jsi to násilí před městské právo nepřednesla?“ Mariana nejdřív dokázala vymáčknout několik slz, až se pláč sám od sebe spustil. „Muže jsem nechtěla do hanby přivést.“ A už štkala, jako by jí celé příbuzenstvo vymřelo. Jiřík požádal o předvolání dalších svědků. Všichni její slova potvrdili a chválili Marianu jako ctnou i bohabojnou ženu. Tím byly výslechy u konce, předvolané osoby opustily světnici. Páni radní si nechali donést pivo, každý si pořádně přihnul a rychtář je vyzval, aby se k výslechům vyjádřili. Jednání bylo bouřlivé. Někdo byl známým Koudelkovým, někdo znal lépe Hedvábného… Nakonec se shodli na dole uvedeném zápise. Ve výsledku nebyla Marianina výpověď uznána za věrohodnou, neboť znásilnění neoznámila. Bylo řečeno, „že se nedobře chovala“ a Matěj Hedvábný byl od žaloby osvobozen.

Když si Jiřík Koudelka vyslechl rozsudek, v uších mu hučelo… té ostudy po městě! Proč já jsem jen k právu Matěje žaloval!

•

Vejpověď právní o nařek poctivosti

Tu my, purkmistr a rada města Poličky vhlédnouce v žalobu Matěje Hedvábného, jako i v odpověď Jiříka Koudelky, spolu sousedův zdejších.

Kdež mezi nimi činiti jest bylo o nařek poctivosti při publicírování průvodův, které od J. M. C. rychtáře pana Jana Zycha, na ten čas v městě a obci zdejší zřízeného k ruce J. M. C. z strany pokuty cizoložstva proti Marianě, manželce Jiříka Koudelky dne 11. Octob. léta pominulého 1652. Zřízené byly: jaké svědomí Matěj Hedvábný vydával i také z strany tohoto nařku v svědomí při právě od obojí strany zavedená a práva městská od stran citýrovaná i vyjma Instrumenta, která tak od týchž stran ku právu přednesena byla toho všeho s bedlivostí považivše takto o tom z práva svého vypovídané

Poněvadž se to s acty této pře patrně vynachází, že jest Jiřík Koudelka, soused zdejší, takového nařku na Matěje Hedvábného, též souseda zdejšího při publicírování průvodův a svědkův dne 11. Octob. léta zminulého 1652 v hlavní při. Při obvinění od J. M. C. rychtáře pana Jana Zycha, na ten čas v městě a obci zřízeného, Mariany, manželky Jiříka Koudelky z Rugy neb pokuty cizoložstva k ruce J. M. C. stalého, vedle práva psaného B 37 roz. 5 B 39 tak také vedle uvolení svého jak náleží neprovedl a neprokázal.

Ačkoliv ze svědkův Jiříka Koudelky něco takového, co jsou od tý zmrhané ženy slyšeli, oznamují.

Však takové svědectví jich jakožto vzaté, vedle vyměření práva městského B 68, k této při dostatečné býti nemůže. A to proto, že jest ta žena zmrhaná, jestli by se jí jako násilí od kohokoliv činilo, nikdy ničehož takového vedle práva městského M 32, 33 na právo nevznášela a prve se také nedobře chovala, že tuto co na Matěje Hedvábného praví, jakožto nevěsta dle práva městského M 33 roz. 2 věřiti se nemůže.

Z těch tehdy příčin slušných a pravých Matěj Hedvábný od takového nařku Jiříka Koudelky na ten čas tuto se osvobozuje podle práva

Škody z hodných příčin mezi stranami se zdvihají J. M. C. Vrchní právo vyhraženo.

Stalo se v místě radním města Poličky dne 21. Martii v pátek po neděli Oculi Ao 1653 za purkmistra pana Matěje Sedláčka.

Po publicírování této vejpovědi právní Matěj Hedvábný jako i Jiřík Koudelka se ohlásili, že při této vejpovědi právní tohoto zcela a zauplna pozůstávají a panu purkmistru, pánům ze ni děkují.