Žili, byli bratři tři… Jakub, Jiřík a Jan, synové Buriana Tomše. Příběh se ale týká jen dvou z nich – Jakuba a Jiříka. Starší Jakub koupil v Sádku u Poličky roku 1655 za 150 kop míšeňských grunt po Šimonovi Zezulovi.

Jakub, syn Burjana Tomšový(ho) ujal grunt pustý po Šimonovi Zezulovi ze sumu 150 kop míš. Platiti jej má po 3 kopách počna léta 1655

Archiv města Poličky, OA Litomyšl, gruntovní kniha Sádek, Široký Důl, kniha č. 298, nefoliováno

Pustil se s vervou do hospodaření, ale chyběly zkušenosti. Uplynulo pár let a pořád se mu nijak zvlášť nedařilo. Ani v šedesátém roce to nebylo lepší. Zima ukrajovala z času a Jakub nervozně sledoval, jak zásoba mouky mizí před očima. Do žní daleko, chléb se péct musel, až nakonec Jakub odvezl k semletí i obilí určené k osevu. Mohl si sice vydlužit zrno u bohatších sousedů, jenomže jak by pak vrátil vypůjčené i s úroky?

V Jakubově hlavě se zrodil zoufalý plán. Přizval bratra Jiříka, nastínil mu, co se chystá provést a poprosil o pomoc. Jiřík zprvu váhal, ale když viděl bratrovu bezmoc, kývl. Nad džbánkem piva dlouho probírali podrobnosti… „Já bych snad i mlynáře zabil, kdyby nám zbraňoval“, rozohnil se Jiřík. „I ba, je to šelma zlá“, přidal se Jakub.

Pak přišel ten den. Za temné noci se od Jakubova gruntu vydali ke mlýnu Václava Tichého. Trakař, který vezli s sebou, měl kolo opletené slámou, ale i tak se jeho vrzání neslo spící vesnicí. Raději jej nechali stát dál od mlýna a sami se potichu plížili tmou. Vyděšeně se rozhlíželi, ale když ani ptáče nepíplo ze sna, dali se do práce. Dveře mlýnice povolily pod náporem páčidla. Jiřík hlídal a Jakub vlezl dovnitř. Zůstal stát, než oči přivykly tmě. Už dříve si obhlédl, kde stávají pytle s obilím, takže dlouho pátrat nemusel. Podal Jiříkovi jeden pytel, sám si hodil na ramena druhý a honem k trakaři. Naložili a pospíchali pro další várku… Jenomže mezitím si podivného trakaře všiml ponocný. Když se bratři vraceli, spustil poplach. Chytili je, řádně je zvalchovali a svázané zavřeli na rychtě. Druhý den vedli vězně do Poličky. Tam, stoje před právem, Jakub s Jiříkem krádež přiznali a po výslechu skončili v městské šatlavě.

Otec Burian chodil s hlavou sklopenou, před sousedy se za syny styděl. Nakonec jich pár uprosil, aby se spolu s ním za syny zaručili…

Rukojemství ze Jakuba a Jiříka, syny Burjana Tomšova ze vsi Sádku

Léta 1661 sne 13. máji v pátek po neděli Jubilate za ouřadu purkmisterského p. Mikuláše Kotíka.

Jakož jsou se Jakub a Jiřík, bratři a synové vlastní Burjana Tomšovýho ze vsi Sádku, pro jejich nešlechetný vejstupek krádeže některých vobilí ve mlejně kamenským p. Václavovi Tichým, dostanouce se do vězení obecního, v kterémž na jistý čas zdržováni jsouce, na velikou poníženou prosbu jejich, litujíce oni toho vejstupku svého nenaležitého, že chtěji lépěji a pobožněji životy své vésti a takových zlých věcí na budoucí časy se vystříhati a jich se varovati a na mnohou též pokornou prosbu a přímluvu otce jejich starožitného a dobře vždyckni zachovalého, poddaného zdejšího, z milosti práva jim se ten nešlechetný skutek krádeže učiněný, na ten čas po vytrestání jich zasloužilém, pasíruje a na tento způsob z takového vězení se propouštějí.

Předně. Že za tu krádež, které se tentokrát neřádně dočinili p. Václavovi Tichým s povolením a nařízením J.M. Cis. pana rychtáře, pana purkmistra, pánův obojí rady v pokutě 20 R. na penězích, totižto ihned na hotově nyní nato 10 R. odvésti a druhých 10 R. při stém Václavě v létu přítomném 1661 zapraviti a to tak tou krádeží p. Václavovi Tichýmu na statečku jeho od týchž škůdcův odjato jest, to vše jemu zase zpátkem navrátiti, co by pak před rukama se nevynacházelo a již k zmaření přišlo, to náležitě urovnati mají. Nadto pro ten vejstupek nenáležitý jejich budou povinni tito škůdcové k vejstraze jiným ještě v pokutě k záduší sádeckému na pomoc vyzdvižení kazetelnice nové v chrámě Páně sádeckým jeden každý po 5 R. totiž 10 R. na penězích odvésti.

Za druhé. Jakož p. Václav Tichý v místě radním před obojí magistrát jest přednášel, jednajíce sobě právu učiněnou, že by před tímto trestáním jeden každý z těch škůdcův jeho, Jiřík Buršů jemu p. Václavovi odpověděti měl, že jest toho oumysly na jistým místě p. Václava Tichýho z světa sprovoditi a potom pryč se ukliditi.

Druhý též, Jakub, že p. Václava nemá než za šelmu, pokud na něho z strany krádeže jemu žita, že by on tou též krádeží prve vinen býti měl, …. neprokáže a kdyby jemu p. Václav boty jeho, jako tomu šlépěje měřený býti, který žito předešlé ukradl, měřiti chtěl, v tom se vyjevil. V čemž p. Václav Tichý za přichránění a jak by na zdraví svém s manželkou i dítkami, tak i na statečku svém na budoucí časy bezpečen býti mohl, pana purkmistra, pánův jest žádal.

Ačkoliv mimo ten vejstupek krádeže jich jak pro odpovědění p. Václavovi Tichýmu na zdraví škození od jednoho a od druhého na poctivosti zhanění, pan purkmistr, páni mohli by dáti k nim přísnějším trestáním ku příkladu a vejstrahu jiným přikročiti, mezi tím považujíce pan purkmistr, páni všelijakých Cirkumstati a šetříce více milosrdenství nežli zasloužilého trestání týchž škůdcům, aby tomu zlému přítrž se stal, prohlížejíce též k zasloužilému a letitému otci jich škůdcův, že jak jeden, tak ani druhý ni žádným způsobem nyní i budoucně za živobytí jich jak nad p. Václavem Tichým, manželkou a dítkami, tak ani nad statečkem jich této škody a trestání svého se vymstívati chtíti nebudou, aby připověděli, předněšeno jim bylo.

Což k sobě přijali a za odpuštění toho jich provinění prosili a že se toho všeho zlého vystříhati chtíti budou, připověděli a rukou dáním toho potvrdili.

Jakub pak obzvláště, že jest p. Václava Tichého na poctivosti svrazil a za  šelmu vyhlásil, že za dobrého a poctivého téhož p. Václava zná, jako jiní lidé pěkně jest za odpuštění takového provinění žádal a náležitě odprosil.

A tak na ten způsob pod propadením pokuty k dobrém obce zdejší – 100 kop míš., kdyby budoucně jaké podobné krádeže kdy dopustili, z vězení jsou propuštěni.

A jestli by životův svých nenapravili a z strany odpovědi a na zdraví škození p. Václavovi Tichýmu, manželce a dítkám neb na statečku jeho pro uvarování jeho Jiříka bezbožného oumyslu pronešeného škoditi chtěl, tehdy bez milosti na hrdle ztrestán býti má.

A že se ničehož takového od nich obouch nestane, nýbrž pokojně že živi dále býti se zakazují rukojmě za to se učinili, předně Burjan Tomšů, otec vlastní těchto škůdcův, potom Urban Rompojtl, Matěj Zahradník, Jiřík Šibicar, vše sousedé ze vsi Sádku a Václav Troják ze vsi Voldříše, kterýmžto čtyrem rukojmím zase Burjan Tomšů, tec těchto škůdcův vším svým statečkem jest zaručil.

Což se stalo při ouřadu purkmisterském na předloženém, vedle snešení obojího celého magistrátu u přítomnosti p. Pavla Teofila Kašparovýho z přední rady a p. Jana Laurentiusa Pupečka, přední osoby z starších obecních a léta napřed psaného.

·Archiv města Poličky. OA Litomyšl, Kniha trhových smluv Polička a předměstí, 1557-1696, fol. 179, 180

Rozsudek byl vynesen, Jakub se vrátil na svůj grunt a Jiřík k tátovi do chalupy. Časem utichly i škodolibé řeči. Vše bylo zapomenuto už za tři roky, protože tehdy se Jiřík oženil a světe div se, v létě 1664 koupil v Sádku mlýn.

Jiřík, syn Buriana Tomšovýho ze vsi Sádku koupil mlejn sobě a svým budoucím k dědičnosti se vším k tomu příslušenstvím a právy, jakž týž mlejn od starodávna vymezen a užíván byl od Gregora Pajera mlynáře za sumu 205 kop míšeňských, závdavku na rozdílné termíny složiti Jiřík Buršů 44 kop … Placení téhož mlejna býti má po 7 kopách míš. počna léta 1664 při sv. Václavě…. Actum zápisu za purkmistra p. Jana Votavy dne 5. Julii léta 1664… (výňatek)

Archiv města Poličky, OA Litomyšl, gruntovní kniha Sádek, Široký Důl, kniha č. 298, nefoliováno

•