Pátrám ve starých dokumentech, abych objevila dávno zapomenuté příběhy, v nichž možná figurovali vaši předci. Jenomže historie je dáma potutelná, někdy jen naznačí a rozuzlení si nechá pro sebe. Tak je to i tentokrát.
Na Annina slova navázala Alžběta Suchomelová: “Prošlý čtvrtek večír vařil v mém příbytku můj švagr Antonín Suchomel, bratr mého manžela Samuela Suchomela, v nějakém hrnku něco na vohníčku, jenž náramně smrdělo. Já okem na ten hrnek kouknu a vidím, že sou v něm lusky, nevěděla jsem si však pomyslit, že by ty lusky tak silně voněly. Druhý den v pátek nalezla jsem náhodou v dříví za chalupou hrnek a jak do něho voním, ucejtím ten samý smrad jak včera, když ty lusky vařený byly. Bylo asi za náprstek něčeho v něm. Já to vylila na ruku a vzala jsem to do huby, načež mě hned k vrhnutí přišlo a sliny mě z huby šly. To mě bylo podezřelý, protož jdouce k mý sousedce Barboře Lechkej, jí to povídajíc. Ona … poslala … pro babu Annu Dolečkovou, která by to vyšetřila. Baba přišla – povídá, že ten hrnek od něčeho zlého vůni má, bych tehdy ten samý zasej tam dala, kde jsem ho nalezla a pozorovala, kdo pro něj přijde. Toho já učiníc, a teprve ten den nato tehdy v sobotu ráno – spatřila jsem, že tchýně u mě ve vejměnku přebývající neb matka Antonína Suchomela, pro onen hrnek do dříví šla a do její almary schovala….” Dále Alžběta ve své obsáhlé výpovědi řekla, “že vidíce v témž okamžení Terezii Malečkovou, jenž Antonín Suchomel za ní chodívá a si ji namlouvá, před oknem mé chalupy státí, volající na Antonína Suchomela skrz okno, aby ven vyšel – že pospíchá a spatřím, že Terezie Malečková jakej žbánek v ruce držící a něco pod zástěrou zakryté má. Mě všechno to bylo podezřelý, přicházející mě, že ty dva něco nedovolenýho tropit musejí…”. Zmínila se o o tom, jak „”suché dříví k vydělání ohně a vaření zemáků v kuchyni na vohníčku hledala, naleznoucí nějaké neznámé, velmi smrdící koření nacpané v hrnku, jako by to koření uchystáno bylo a zrovna to takovou vůni mělo, jako ten hrnek měl, jenž jsem minulý pátek ve dříví našla a mě po těch kapkách, jenž v němž zbylo, tak těžko přišlo. Spomínajíc na babu, … utrhla jsem tehdy kousek od téhož koření a nesouc to mému manželovi do světnice, by se na to podíval. Byl tam také z pivovaru pomahač Antonín Naimon… Můj muž vyprovázel pak toho Najmona a vešli oba k sousedu Václavu Šťovíčkovi. … Jeho matka Barbora to prohlížela – pravíce, aby to dodaly babě Anně Dolečkový. Já to vzala a donesla jsem to hned tý bábě, pravící, co by to znamenalo, že tý věci nerozumím. Bába si to podržela – že s tím pude ráno, jakožto dnes, na slavný kancelář a pravila, že jest to chvojka…..” Pak ještě popsala, jak švagr Antonín znovu vařil jakýsi lektvar, který pak s mužem marně hledali.
Nakonec přišel na řadu výslech žalovaného, kterého zatím soudní sluha dovedl. Obviněný o sobě prohlásil: “Jmenuju se Antonín Suchomel, rozenej v Rotneku N. 15, starej na 18 rok, katolického náboženství, svobodnej, otce již živýho nemám a matka žijící se jmenuje Anna Suchomelová. Jsem krejčovský tovaryš – zdržuju se u mé matky neb bratra Samuela Suchomela v Rotneku v Nru 15, kdežto se také, když nějakou krejčovskou práci dostanu, živím. … Já jsem loňského roku v Jankovících u jistého Antonína Malečka asi ve žních šil a to jsem si udělal s jeho švagrovou neb sestrou jeho manželky známost. Vona se sice ta jeho švagrová jmenuje Terezie, ale příjmením né Malečková, noberž jinak, jen že nevím jak a lidi ji také Terezií Malečkovou jmenujou. Co za ní chodím a si ji namlouvám, to je teprve asi třičtvrti léta.” Když došlo na chvojku, zapíral. “Já vo vaření nějaké chvojky nic nevím a povědomo mě není, k čemu by to zapotřebí bylo, však ale se pamatuju, že jsem – slyšeje kterak chvojka pro prsa zdravá býti má, neb na mých prsouch od té doby, když jsem se jednou v létě studený vody napil, chybu cítím, od Šťovíčka rotneckého 3 proutky chvojky obdržel neb on stromek chvojkový před svým stavením má…” Neznal se ani k přípravě lektvaru ani k dalším obviněním. Dokola tvrdil: “O tom nic nevím, poněvadž jsem chvojku nevařil.” Rotnecký chalupník František Šťovíček při konfrontaci jeho slova popřel.
A co teď? Rettig se nevzdával. Znovu povolal Alžbětu Suchomelovou, která mimo jiné pronesla, že “o Terezii Malečkové jedna řeč jest, že bude chovat, a proto že by ona s chvojkou sobě pomocti chtěla.” Nato justiciár pověřil “přísežného poradního zkoušeného” lékaře Františka Klíče, “aby tu Terezii Malečkovou ohledně téhož – zdaliž těhotná jest neb ne – prohlídl a patřičný nález k ouřadu zanesl… Když již nic jiného k vyšetření nebylo – tehdy se přítomný protokol skončil a podepsal. Rettig, právní…”
Po dvou týdnech, 13. října 1821 předložil doktor Klíč své dobrozdání, v němž uvádí, že Terezie Pittrmanová (v protokolu řečená Malečková) je 10 týdnů těhotná. Jak rozhodl justiciár Rettig? Nad tím visí otazník. Další dokumenty “chvojkového” případu se nedochovaly.
·