Archiv hlavního města Prahy nabízel před lety k prodeji řadu nevyužitých publikací, a tak mi v knihovně přibyla řada zajímavých knih. Mezi jinými i několik dílů Dopisů konsistoře podobojí z let 1562-1619. Dochovaná korespondence zahrnuje různé oblasti církevního života. Kupodivu značné zaneprázdnění představovaly pro konsistorní administrativu manželské soudy. Nejčastěji se jednalo o manželské sliby, pro jejichž porušení byly častěji žalovány ženy, než muži. Mužům šlo zpravidla o nevěstino věno, ženám o ztrátu počestnosti.

Slib manželský (sponsalia) činil poměr závazným a konsistoř zkoumala, táhl-li se k přítomnosti (de praesenti) aneb k budoucnosti (de futuro). Slib k budoucnosti se chápal jako pouhé zasnoubení.

Před začátkem právního procesu chtěla konzistoř záruky, že pohnané strany:

1. zachovají mezi sebou pokoj

2. budou k soudu státi

3. do skončení pře stavu svého nezmění a slibem se zavazovati nebudou

Zkoumala se přítomnost svědků při slibu a jeho potvrzení darem. Kdo měl slib dříve, tomu byla panna přisouzena. Pokud žalující strana od sporu o slib manželský ustoupila, duchovní právo druhou stranu ihned osvobodilo a propustilo.

Právní proces začínal žalobou, po níž následovalo za dva týdny stání. K němu se strany obesílaly (poháněly) pod juramentum calumniae, tj. že budou mluvit pravdu. Obeslání (citatio) stran se konalo buď 1. půhonem, 2. důhonem, 3. peremptorie (potupně), 4. ex beneficio (autoritate juris), tj. z moci práva. Kdo se nedostavil, byl pokládán za tupitele práva (contumax juris) a mohlo se proti němu použít stanného práva, když se ani rychtářem nedal donutit ke stání. Odklady stání konsistoř povolila jen z důležitých příčin.

Poté se konalo stání s průvody, tj. se svědky a důkazy. Ve stejném termínu dvou neděl vyřkla konsistoř rozhodnutí. Dokud se pře o slib manželský neskončila, platil interdikt (zákaz) nového sňatku.

Několik dopisů skládá dohromady neskutečně zamotaný příběh. Jak to tedy vlastně bylo?

V létě 1615 si Jiřík Dvorský – řečený Vostřebal jinak Lopenický – chtěl vzít za manželku Kateřinu Slabštichovou z Vamberka. Dal jí mnohé dary, budoucí nevěsta a rodiče jemu na oplátku manželské sliby…  jenomže Kateřina se tajně provdala za jiného. Jiřík žaloval své nároky na konsistoři. Co s tím mohli konsistorní páni dělat?

Slovutnému panu Václavovi staršímu Slabštichovi, měštěnínu města Vamberka nad Zdobnicí, ouředníku za Žamberce; posílají půhon i důhon, aby postavil před  konsistoř 31. července v hodin 11 dcerku svou pannu Kateřinu ke při s Jiříkem Dvorským Vostřebalem Lopenickým, jemuž jeho věrnou a upřímnou manželkou býti slíbila a on též, že jejím věrným a upřímným manželem bude, připověděl, to však všecko s povolením Vaším a rodičuov jeho se dálo, na kterýžto slib manželský dary mnohé mezi nimi prošly, nyní pak ona Kateřina zapomenuvši se nad tím slibem manželským, jiného sobě oblíbila a s ním pokoutně bez vědomí jeho se oddati dala. Dokud nebude rozeznáno, aby Kateřina manžela svého, s kterým se oddati dala, quod thorum et mensam (od stolu a lože), řečí i skutkem … prázdna byla pod pokutou 200 k.g.č.. V sobotu po památce mistra Jana z Husince a mistra Jeronýma Pražského, 11. Julii l. 1615.

Slovutnému panu Václavovi staršímu Slabštichovi, měštěnínu města Vamberka nad Zdobnicí a úředníku na Žamberce; psaní ex beneficio juris (z milosti práva), jímž jej napomínají a jakž vrch práva duchovního ukazuje, poroučejí, (poněvadž nedosáhl dřívějšímu půhonu), aby postavil před konsistoř 19. srpna v hodin 12 dceru svou Kateřinu ke při o slib manželským s Jiříkem Dvorským Vostřebalem Lopenickým, jenž nepřestává na jeho omluvě. Ve čtvrtek po svatém Vavřinci léta 1615.  (13. srpna 1615)

Jak se zdá, konsistoř nedosáhla ničeho. Alespoň další korespondence k tomuto případu chybí. V každém případě zhrzený Jiřík Dvorský manželství s rozmarnou Kateřinou neuzavřel. Jak to vím? Protože o rok později oplatil minulé příkoří stejnou mincí. Tentokrát přislíbila jistá Anna Příhodová manželství Mikuláši Německobrodskému, písaři v Nového Bydžova. I datum už měli domluvené. Než se ale rozezněly svatební zvony pro Annu a Mikuláše, nechal se s děvčetem tajně oddat Jiřík Dvorský. Netrvalo dlouho a  jeho jméno zaznělo na konsistoři znova. Tentokrát ne jako poškozeného, nýbrž žalovaného. Protože už spolu manželé i bydleli, nařídila konsistoř do vyřešení případu rozluku od stolu a lože. Jenomže, co dělat, když už byl manželský svazek tak říkajíc naplněn? O takovou nevěstu by už asi Mikuláš Německobrodský nestál. A zřejmě mu o to ani nešlo. “Jsa napomenut (zač vlastně?), upustil od pře”, protože dostal od Jiříka Dvorského 15 kop odškodného.

 Pánům města Bydžova Nového; půhon, aby postavili před konsistoř 27. července. v hodin 12 na c. orl. pannu Annu, dceru p. Václava Příhody, krejčího a měštěnína, ke při s p. Mikulášem Německobrodským, měštěnínem a písařem radním novobydžovským, o slib manželský, jímž se mu byla zavázala a od otce byla zamluvena tak, že již i den svatební byl smluven. Dokud nebude rozeznáno, neměň panna stavu, aniž komu slibuj, pod pokutou 400 k. gr. č.. Ve čtvrtek po sv. M. Janu Husovi a M. Jeronymovi l. 1616 (5. července 1616)

Pánům města Bydžova Nového; interdikt spolubydlení Jiříka Dvorského s Annou Příhodovou; dokud nebude rozeznána pře její o slib manželský před konsistoří s Mikulášem Německobrodským. Modlitbu x. Pan Mikuláš Německobrodský, měštěnín a písař radní Váš, zprávu nám toho učinil, kterak pan Jiří Dvorský, měštěnín a spoluradní Vašich Milostí, pod interdiktem od práva našeho duchovního spolu s půhonem a důhonem vyšlým, správcem církevním s Annou, Václava Příhody krejčího dcerou, k stavu sv. manželství se potvrditi dal, a tudy nemálo, ale velice právo naše duchovní potupil a zlehčil, nás při to dotčený Mikuláš za další právní opatření žádaje. Žádosti jeho místa zanechávajíce Vás, páni nám v Pánu Bohu milí, dle procesu práva napomínáme, abyste to při dotčené Anně, Václava Příhody krejčího dceři, aby pana Jiřího Dvorského od dodání psaní toho ihned pod pokutou v předešlém našem psaní doloženou, všelijak řečí i skutkem – quoad thorum et mensam – prázdna byla, s ním ani v jednom domě a pod jednou střechou neobývala, nýbrž v sequestru u někoho jiného, jakž od Vašich Milostí nařízeno bude, u dobrých a poctivých lidí zůstávala, dokud s dotčeným panem Mikulášem Německobrodským o slib manželský, z kteréhož ji při postavení v středu po svaté Anně (27. července), na kterýžto den také pan Jiří Dvorský se před námi postaviti povinen bude, a jenom o tom v známost uvedeno od Vašich Milostí býti má, viniti chce, prostředkem práva duchovního rozeznáno nebude, skutečně naříditi ráčili; nebo nestalo-li by se toho, my, jak proces práva duchovního ukazuje v té věci, kráčeti bychom nepominuli, v čemž by nám žádný zlé míti nemohl. S tím dáno v pondělí po památce Rozeslání apoštolů Páně 18. Julii a. 1616

Panům pánům města Nového Bydžova; oznamujeme ukončení pře Mikuláše Německobrodského a Anny, dcery Václava Příhody, o slib manželský. Za Annu, nemocnou, postavil se manžel její Jiřík Medulinus, spoluradní města Nového Bydžova, a tu Mikuláš, jsa napomenut, upustil ode pře. Za to mu Jiřík připověděl dáti 15 kop grošů míšeňských a hned 4 kopy vysázel, ostatní slíbil skládati při úřadu městském a při tom zůstávati Mikulášovi přítelem. (20. července 1616)

Takhle končily téměř všechny spory. Podle práva podvodně uzavřené manželství sice platilo, ale za porušení slibu museli hříšníci zaplatit poškozeným tučné finanční odškodné.

V jiných případech rozhodla konsistoř rychle, byť z dnešního pohledu nepochopitelně:

Panům pánům města Jablonný dobrozdání, že se zapovídá manželství mezi jejich písařem radním, mládencem Václavem Holcpecherem, s paní vdovou, rozenou Kremerovou, poněvadž před tím strejce jeho měla, neboť – podle snesení stavovského, zvl. fol. 121, 123 – osobám v švakrovství v postranní anebo poboční linii manželství se zapovídá. (25. února 1614).