Našli ji, zachycenou v roští pod vysokým břehem Metuje. Snad milenci, kteří se prvního májového dne utekli schovat do lesního ticha. Snad některý ze sousedů, který si podél řeky, zaříznuté do hlubokého údolí, krátil cestu. Ač mladá, byla už nehezká. Celých osm dní si s ní voda pohrávala, otloukala ji o kameny, jako by řeka chtěla probudit mladou ženu k životu. Jako by věděla, že kdesi pláče její hladové, nedávno narozené dítě.
Helenino zmizení bylo víc jak týden předmětem vzrušených hovorů, a tak mrtvé tělo odvezli přímo k Bittnarům. Všichni od počátku tušili, že živá se domů nevrátí…
Heleně bylo sotva osmnáct let, když se počátkem roku 1753 provdala za Bittnarova Václava. Řádně a počestně, protože prvního syna Jana Václava přivedla na svět patnáct měsíců po svatbě. Jenomže porodem se něco změnilo… Bába hned poznala, že mladá matka není v pořádku. “Vrazilo se jí mlíko do hlavy. (dnes bychom řekli – poporodní psychóza – http://goo.gl/rRseM) Hlídejte ji a dítě jí dávejte jen na kojení, aby mu neublížila. Snad jí Pánbíček pomůže.” Ještě nechala v chalupě koření na lektvar pro nemocnou a dodala: “Modlete se…” Tak zůstala Helena s nemocnou duší sama, skrytá za koutnicí (http://goo.gl/drqUP). Každý si šel po své práci, jen občas někdo nahlédl. Ale co si povídat s bláznivou? Možná trvalo, než si vůbec někdo všimnul, že zmizela.
(14. květen 1754, Náchod) Stalo se k podivení s jednou ženou, která jmenovitě na hod slavný Vzkříšení Páně ztratila jest se z šesti neděl, osum dní v koutě ležíce, okolo půl osmý na večer, jméno její Helena, stáří 19 let, dcera Jana Feibira staršího, manželka Václava Bittnara. K objevení přišla 1ho maji, kdyžto veleb. pan Karel Potůček, děkan tehdáž náchodský examinoval její rodiče i manžele jejího a dva nejbližší sousedy, totiž Martina Hejzlara, staří 52 léta, Josefa Jelínka, stáří 45 let, kterak by se to mohlo státi a po učiněném examenu posláno jest do slavné konsistoře a odtud usouzeno, aby ona utopená Helena na posvátný místo stranou krchova sini ceremonis pochována byla, tak se taky stalo 3ho maji v hodinu 9 na večer, comisarius toho funuse byl p. Antonín Strnad, spolu radní města Náchoda.
Helena – sebevražednice nemohla být pohřbena na hřbitově a nedostalo se jí ani řádného pohřbu. Bez obřadu, bez průvodu sousedů, který by ji doprovodil na poslední cestě, skončila kdesi za hřbitovní zdí. Jen městský úředník zkontroloval, zda se všechno děje, jak pak farář řekl.
Odhaduji, že novorozeného chlapce dali někomu na vychování, protože vdovec pro něj novou matku nehledal. Teprve za necelé tři roky, když už lidé na nešťastnou událost zapomněli, oženil se Václav podruhé.
(8. únor 1757) z Náchoda. Ženich Václav Bittnar, vdovec, nevěsta Anna, dcera po neb. Václavovi Hultovi, družba Jan Trnka, družička Anny, dcera Jana Trnky, staro-svadbí Maria, manž. Norberta Rydle, tt. Jan Trnka, Jan Gall, všichni z Náchoda, copul. D. Joés Killinger