“Táta dlouhý, máma krátká – děti jako pimprlátka.” Dětská básnička přesně vystihuje podivnosti genetiky.

Jsou-li oba rodiče bledí, světlovlasí a narozený potomek černovlasý, jako by sluncem ožehlý, je zaděláno na problém. Potutelné pohledy a otázky příbuzných, sousedů či známých vedou většinou k partnerské nedůvěře. V lepším případě zažehná krizi babička, která si vzpomene na historku o dávném italském (španělském apod.) předkovi. V horším případě visí podoba dítěte nad vztahem rodičů jako věčný otazník. Než ale dojde na hádky, měli by místo do rozvodu investovat do zpracování rodokmenu. Co když jednomu z nich koluje v žilách dědictví turecké krve?

Následující zápis z matriky farnosti Bystré 1686-1744 (SOA Zámrsk, sign. 1597 NOZ, pag. 162) zas není tolik výjimečný… Výjimečné nejsou ani dámy z řad šlechty a panského úřednictva jako účastníce nezvyklého křtu. O takové události se jistě mluvilo široko daleko a ony tak mohly dlouho dávat na odiv “sílu” své víry. Ovšem těžko říct, jak se o svou chráněnku postaraly v budoucnosti. V lepším případě ji provdaly… a odtud se pak může počítat genetická zvláštnost v některé dnešní rodině.