Při zpracování rodokmenu dojde badatel zhruba do poloviny 17. století, tedy do doby, kdy byly zakládány matriky. Ale to nemusí být konec pátrání. Má-li štěstí na dochované dokumenty, může využít ještě dalších možností, jak získat informace o starších generacích rodu – např. gruntovní knihy, urbáře, knihy svatebních smluv, knihy zhostů a výhostů, zachovací listy…

Zhostní a výhostní listy primárně dokládají princip nevolnictví (člověčenství), tzn. omezení osobní svobody poddaných. Jejich zavedení předcházelo usnesení českého sněmu o povinnosti náležet nějakému pánu.

1479, 6 Okt.

Item, kdežby kteří ležáci (= zběhlí poddaní) ležali, buďto pěší nebo jiezdní, pánuow nemajíce, takowí aby pány měli konečně we dwú nedělí; pakli by toho neučinili, tehdy aby stawowáni, jímáni a bráni byli a dáni poprawci toho kraje, kdežby takowí byli; a potom aby se žádný nedopúštěl nikdež ležeti, kdožby pána neměl. A kdyžby se kde přihodilo ano berú neb lúpí, takowé aby wšichni honili, kdežbykoli pokřik byl; a jestli žeby kam ušli neb jeli na který zámek, aby je wydali, nebyloliby tu poprawy, pakliby byla poprawa, aby se ten podlé práwa k takowým zlodějóm měl a zachowal; a jestližeby se tak zachowati nechtěl, ale aby tu zuostali ti, ježto je honili a dali poprawci toho kraje najwyššiemu wěděti, a poprawce kohožkoli požádá, aby ti wšickni přijeli a pomohli jich dobýwati, a kdožby fedrowník jich byl nebo příjemce, k tomu aby hledieno bylo wedle práw starodáwnich.

Zdá se, že toto opatření směřovalo spíše k potlačení kriminality, ale už za osm let bylo všechno jinak. Neustálé a výrazné výkyvy počasí během 15. století (1) vedly k neúrodám a následně k stále většímu sbíhání poddaných do měst, kde je rádi přijímali jako vítanou pracovní sílu. Grunty i celé vsi pustly a vrchnosti si stěžovaly… Proto vydal 14. března 1487 český sněm podstatně tvrdší rozhodnutí :

Nález obecný o pokutě za newydání čeledi neb lidí zběhlých.

Páni a wládyky na plném saudu, s powolením a wuolí wšech pánuow a wládyk i wší obce na sněmu obecním, kázali tento artikul we dsky zemské wložiti: Což se čeledi dotýče neb lidí zběhlých z dědin, kdožbykoliwěk je přechowáwal, a mocí u sebe držel, a gleitem jej zastíraje, žeby mu gleit dal i ten jistý, číž jest čeledín byl, má bez omluwy wšeliké jemu jej wydati, jeho nikam newysílaje. Pakliby ho newydal, neb jej preč wyslal, tehdy aby jej mohl pohnati od desíti až do dwadcíti hřiwen stříbra, buďto z pánuow, z rytířstwa, nebolito z měšťan.

Takže propříště – na tři sta let až do zrušení nevolnictví roku 1781 – … poddaní smějí opustit svoji vesnici pouze tehdy, když dostanou od vrchnosti výhostní list (= listinu stvrzující zrušení poddanských závazků). Kdo by je bez tohoto dokumentu přijal, musel je vrátit na původní panství a ještě zaplatit pokutu.

K vyvázání ze slibu člověčenství docházelo, pokud měl být majetek i s poddanými prodán nové vrchnosti, resp. pokud o vyvázání požádal poddaný, protože se např. stěhoval za prací. Takovým příkladem je výhostní list Jakuba, bakaláře hlineckého, jenž se usadil v Poličce.

Jiné dva zápisy, v nichž jsou poddaní propouštěni z panství kvůli sňatku, jsou novějšího data. Zasahují již do doby existence matrik a jsou proto vítanou pomůckou k doložení návaznosti mnohdy dost vzdálených linií téhož rodu.

Pokud se člověk po propuštění z jiného panství usadil v některém z měst a splnil potřebné podmínky, byl tzv. “přijat do sousedství” (získal měšťanská práva), což se také zapisovalo do příslušných knih.

Výhodou takových zápisů je, že badateli pomohou určit, odkud rod přišel (pokud to není uvedeno v matrikách) a tím se otevřou další možnosti hledání.

*

Poznámky:

(1) V roce 1894 napsal docent meteorologie F. Augustin v knize “Sucha v Čechách v době od roku 962-1893”, že se 15. století se„vyznačuje nejen velkými povodněmi, ale též velkými vedry a výstředními případy sucha. Tak bylo roku 1425 horko veliké ve žních, že od horka lidé mřeli a na poli pracující padali. Roku 1442 bylo velmi žalostivé léto a veliké sucho, že se v mnohých vesnicích dobytku vody nedostávalo a honili lidé dobytek do jiných vesnic a městeček a řval dobytek po polích chodě.“ Další výrazně suché období následovalo v letech 1471–1475.

Použité fotokopie dokumentů jsou z fondu Archiv města Poličky (OA Svitavy se sídlem v Litomyšli) – Kniha výhostů a zachovacích listů 1525-1672 (kn.č. 235) a Knihy městské žluté – přijímání měšťanů, zachovací listy 1601-1663 (kn.č. 69)

*