Z lidového léčitelství

(doplněno 15.04.2012)
Mnohé recepty lidového léčitelství přetrvávají do dnešních časů. Ovšem tenhle, na mazání ze zapečených hlístů určitě neznáte. Panu Janu Ludvíku Kalisiovi, faráři hlinskému a ranskému, zřejmě velmi dobře posloužil, neboť jej pro blaho budoucích vepsal roku 1642 do matriky mezi zápisy o uzavřených manželstvích. K vyzkoušení ale neláká.
·
Pro woteklinu aneb pro bolest w chromotu uwedenau chlisstě z hnoge vzyti, do chleba je dáti žiwe
a zapecti, wse z nich w tom chlebě nagde ty audy mazati
matrika Hlinsko 1624-1702 sign. 213 NOZ fol. 158
·
Ačkoliv poslední velká morová epidemie zasáhla Evropu v letech 1711-1715, lidé měli z “černé smrti” pořád strach. Dokladem je kapitolka v kronice sebranického rychtáře Ondřeje Kanyza ze Sebranic, sepsané v polovině 18. století, nazvaná Lékařství proti morové ráně od duchovní osoby vyprobírovaný, od 1560 roku.
Recepty mají společného jmenovatele – klokočí, správně klokoč zpeřený – keř, který podle dr. Opravila znali už naši předchůdci halštatské a hradištní kultury. Tvrdá semena využívali, což se ostatně trvá dodnes, ke zhotovování náramků, náhrdelníků a různých přívěsků. Ve středověku se klokoč uměle vysazoval právě jako surovina k výrobě růženců. Čarovná moc se přisuzovala i holi uříznuté z klokoče. Sloužila jako ochrana před uřknutím a nadpřirozenými bytostmi. Prý také pocestným “zkracovala” vzdálenosti a toho, kdo ji nosil, nebolely nohy a neuhodil do něj blesk.

V jaké “klokočové” léčení naši předci věřili? Rychtář Kanyz uvádí tyto návody:

Když jest mor, vezmi jádra z dřěva klukočovýho a usuš je a z nich nadělej prášku. Každý ráno usoš topinku a vinným octem tu topinku polej a tím práškem posyp. Každý ráno kósek sněz, nežli z domu vyjdeš a octem zapi, a taky na noc může kósek užívati, když na odpučinutí jdeš. Tak ubezpečuji, abys měl v sobě třebas padesáte vnitř(n)ích bolestí, rosplynóti se mosí a zadkem ven vyjdou, neb sem já to, František Ferdinand kněz, rozený Proský, sám na sobě skutečně skusil.

Jesli jest hlíza anebo pryskýř zevnitř se vyvrhně, tehdy usuš topinku a octem ji polej a tím práškem posyp a přivaž na tu hlízu tu topinku. Šátkou přivaž, uzdříš, že pěkně vytekou a samy se provondají bez bolesti a zhojíš se s pomocí Boží.

A přitom ty šupiny, v kterých ty jádra klokočový jsou, pěkně usuš a nadělej prášku a ráno i večír ve světnici, kde líháš a všady v domě tím kouřiti můžeš. Od zlého povětří nakažen nebudeš. K tomu taky každý ráno těch jader klukočových můžeš sněsti dvě anebo tři aneb, což se líbí. Potom můžeš svobodně choditi mezi lidmi, kdež mor jest, neb sem já, napřed kněz jmenovaný, toho všeho skusil a vyprobíroval a jiní lidé, kterým sem to radil, v takovém pádě to činíce, vysvobozeni byli.

Taky ten klukoč jest dobrý dobytku ovčímu. Totižto, můžeš natrhati těch jader co nevíce můžeš a prášku z nich nadělati a k tomu taky melí jedlové, hlůškové, dubové, lipové a mezi to natrhej žihavek, aneb kopřivek a to usoš. Spolu nadělej prášku a zmíchej to všecko spolu s tím práškem klokočovým a dávej ovcím do koryt ze solí, aby to ovce lízaly. A z jara to třikráte učiň a v podzim třikrát a v zimě šestkrát tak, abys svý ovce mezi jiný zavíral, tobě zdechati nebudou a užívajíc toho budou se tobě nad jiné dařiti, to skusíš.

Za páté. Ten prášek klokočový jest dobrý dobytku, totižto koňom, kravám a svinskýmu. Takovému dobytku když dáváš píci, buď v zimě, aneb z jara, takovým práškem, s toho klukoče posejpe, připovídám tobě, že se ti nad jiné dařiti budou. Taky žádná čarodenice takovému dobytku škoditi nemůže, ani od krav mlíka odnímati. A přitom ještě vezmi kořen klokočový a z něho listu natrhej a to vař ve vodě běžící a potom tu vodu vařenou lej kravám do pomyji, nežli se do pole vyženou a když s pole přijdou. Po tři dny to čiň, to jim prospěšné jest a nad jiné se dařiti a mléka dávati budou.

Nebo dříví a beliny jsou lidem i hovadom k užívání prospěšný, avšak beze všech pověrkův.