Neuměl pověděti, syn-li neb dcera je…

z matrik farnosti Holice II.

Po prvním přečtení mi následující matriční záznam připadal komický. Zmatený táta, co nezná pohlaví svého potomka, jenž spolu s farářem zavinuté dítě ze studu (?) nerozbalí, aby se přesvědčili dodatečně….

image_thumb17

1697, z Chwojence, dne 7. 9b. (listopadu) in Eccl. s. Martini we dwe hodiny na nocz pokrztieno robatko otcze     Blazka, matky   , ktere, poniewadz otecz, ktery ge na koni prziwezl, neuměl powiedeti, syn-ly neb cera ge, ugmenowano, nebylo. Az gestly pozustane znowu przi wykonani ceremonigi se gmeno mu da….

Jenomže… strach ze smrti před pokřtěním byl díky působení katolické církve neobyčejně silný. Podle tehdejšího pojetí víry nemělo nekřtěňátko nárok na pohřbení do posvěcené půdy a končilo spolu s nevěřícími, sebevrahy a dalšími hříšníky někde za hřbitovní zdí. Takovému dítěti se nejen nedostalo spasení, ale podle pověstí se na sedm let stalo bludičkou. Přetrvávala i pověrečná víra, že křest chrání dítě před zlými duchy.

Byla-li u narození dítěte porodní bába, měla právo tzv. křtu v nouzi. Ale jak se zdá, u Blažků ji rodička ku pomoci neměla a novorozeně zřejmě nemělo naději na přežití. Proto se otec nestaral, “syn-li neb dcera”. Popadl je, zabalil a uprostřed noci spěchal za farářem, aby maličkému zajistil království nebeské.

Mohly se stát i horší věci. Bývaly časy, kdy byla těla nekřtěňátek zneužívána k černé magii. Případ, který odhalili v roce 1590 popsal v časopise “Český lid” Václav Schulz: „Tento výpis zločinného vyznání vydán jest od práva města Kostelce nad Černými lesy z kněh smolnejch … Z něho poznáváme všecka lotrovství, která Jan Škoda s dvěma druhy svými tropil a za která od práva uznáno, „že má čtvrcen a na šibenici rozvěšen býti“. …„Vykopali Vlček jinak Vítek, který se mnou vzat jest, a já s nimi to nekřtěňátko u Božích muk u Lipan. Spálili sme je na prach a sypali sme jej do studnic, do vod, kde koňům vodu brali. Tak sme dobytky trávili a sušili tu, kdež se nám dobře líbilo; i u pana Kutovce do studnice. Suchej u Adama krčmáře v Vrbčanech, Kroupa u Chrousta, Petr pohůnek u Kříže…. Z toho neviňátka u Lipan žilky vyřezávali a z nich svíčky dělali. Pokud ta svíčka horala, když sme do nějaký komory vešli, žádný nemohl procítiti a nás jíti. Nějaký starý Beneš pacholek tomu nás naučil…Josefovi ovčákovi, kterej v Vežertích bejval, prodávali sme prachy z nekřtěňátek, z Božího umučení a z holení pálených. Za to nám dobře platil.” (Český lid VIII., str. 177)

A teď suďte…. Ve světle tehdejšího myšlení táta Blažek už tak komicky nepůsobí.