Psal se rok 1650 a v půli listopadu sedělo v radiměřské hospodě nad džbánkem piva několik mužských. „Šenkýři, schovej mi ručnici,“ zavolal na muže v zástěře od svého stolu Havel Trávnický řečený Ongr Miller ze vsi Dlouhé. „Mám ještě nějaké pochůzky a s sebou ji brát nechci.“ Jak řekl, tak se stalo. Ručnice zmizela za výčepním pultem a Havel ve vsi.

Pak nad chalupami zahřměl výstřel. Vyděšení lidé se seběhli na návsi. Co se stalo? Odkud to bylo? Viděli jste něco? Otázky létaly vzduchem jedna za druhou. Tam vpravo se střílelo! vykřikl kdosi přesvědčivě. Lidský houf se rozběhl tím směrem. Na kraji lesa našli mrtvého. Kdo to je, víte, kdo to je? hučelo zmateně davem. Pak jeden hlas přebil ostatní: To je přece Matouš Líků! Hned se přidala jedna ze starších žen: Opravdu, je to Matouš! vyjekla, vyhrnula sukni a co jí sily stačily běžela ke vsi, aby byla první, kdo zprávu oznámí Matoušově ženě. Za ní ostatní sousedky, které o to nechtěly přijít.

Když zoufalá Marie, sotva dechu popadajíc, doběhla s pláčem k lesu, nakládali už Matouše na nosítka z větví. V průvodu nesli mrtvého do jeho chalupy. Uložili jej v komoře a venku začali rozumovat, co se mohlo stát. Nikdo nemohl nic pořádného říct, až konečně si jeden vzpomněl, že v hospodě seděl chlap s ručnicí. Rozhlédl se, aby viděl, jak jeho slova zapůsobila a v tom… Tenhle to je! vykřikl a popoběhnuvše chytil za rukáv Havla stojícího v sousedském kruhu. Sesypali se na něj a Havel v tom mumraji nestačil říct nic na svou obranu. Až když ho dráb vedl na rychtu, křičel v hrůze na všechny strany, že je nevinný. Jenomže k ničemu to nebylo. Druhého dne skončil v poličském vězení.

Na rathauzu se sešli páni radní, aby projednali jeho případ. Havel při obhajobě jmenoval chlapy, co s ním v hospodě seděli a viděli, jak dává ručnici do úschovy. Následujícího dne je i s krčmářem předvolali a po výsleších vznikl následující zápis o Havlově nevině.

Nález o zabití z ručnice Matouše Líka ze vsi Radiměře

mezi staršími obecními na místě celé obce města Poličky z jedné a Havlem Trávnickým jinak Ongr Millerem ze vsi Dlouhý  panství bysterského z strany druhé

Tu my, purkmistr a rada městys Bystrýho vhlédnouce v spis psaný pánův starších obecních z města Poličky na místě Marie, vdovy a sirotkův jejích nezletilých ze vsi Radiměře, kdež činiti jest zamordování z ručnice manžela jejího Matouše Líka, poddaného pana purkmistra, pánův a obce města Poličky, obviňujíce z toho mordu a  vybití te… krve Havla Trávnického jinak Ongr Millera ze vsi Dlouhý, poddaného Paní paní Lucie Otýlie z Kolovrat….. Poněvadž páni starší obecní města Poličky množství svědkův však na díle vzatých, z kterýchžto svědkův … dostatečně vyhledati se nemůže, aby on Havel Trávnický jinak Ongr Miller tím mordem vinen býti měl, nýbrž podle podezřelosti té, že jest … měl a žádný jiný jej více v domnění než dostatečnými průvody … (chybí slova, kraj listiny je rozpitý)

…

 Naproti tomu odvodu Havla Trávnického jinak Ongr Millera … svědky se vynacházejíc srovnávají, kterýž patrně svědci že jest ručnici od sebe dal dříve, nežli z šenkhauzu vyšel a celou cestu co přes Radiměř z domu šli, v rukou ji neměl, vedle kteréhožto jeho patrného odvodu jej od takového mordu osvobozujeme a té žaloby prázdna činíme a pro dostatečnější a odvod neviny své podle práva měst. království tohoto českého pod lit. N 55 vyměřeného přísahou očistiti se povinen bude, to na něm z práva svého přisuzujeme, škody outratní a nákladní z obojí strany z slušných příčin se zdvihají. Vrchní právo vyhraženo.

Actum (za) purkmistra p. Matouše Frýdle pro publicirování toho nálezu obojí strana vejpisu žádali, strana odporní poděkovavše z takového nálezu že na něm přestává, pamětnýho 5 gr. cz. složil.

S povolením práva vítán jest tento vejpis k žádosti pánův starších obecních města Poličky dne 17. Novembris Ao 1650 za purkmistra p. Matouše Frýdle a co před sebou dále jmíti budou nedadouce času právnímu projití že se nepominou při právě ohlašovati jest tomu povoleno. (výtah z delšího textu)

V soupise poddaných podle víry z roku 1651 je Havel a jeho rodina zapsána ve vsi Dlouhé následovně: