Kdyby padla vláda, nezpůsobilo by to v malé vesničce Studené takový rozruch, jako zpráva, která v pozdním nedělním odpoledni 28. září 1837 letěla od chalupy k chalupě. Náš kostelíček vykradli! Všichni se běželi přesvědčit, co je na tom pravdy. Vzrušeně postávali v hloučcích a jeden přes druhého vykřikoval, co si o tom myslí. Studenský rychtář Josef Exler chodil a naslouchal. Třeba pochytí nějakou užitečnou informaci…

Tihle toho moc nevědí: „Pokladnice, co stála v velkého oltáře zmizela. A ještě prý cosi…“ „Z malého oltáříčku ten bílý křížek a snad i voskové svíčky.“ To o kus dál je debata zajímavější. Sousedé mudrují, kdože to mohl udělat. „Pohlheinrich, ten by to mohl být,“ povídá jeden ze sousedů. Druhý opáčí: „Pohlheinrich? Který to je?“ A další se hned přidává: „Josefovi Malečkovi tak říkají. Ten je u každé vylomeniny.“ Tohle se rychtáři moc nezdálo, takové obvinění bez důkazů. Mnohem zajímavější se zdála slova přástevníka Šípka, že viděl tři kluky, jak něco schovávají a běží k lesu. „Který to byli, Josefe?“ „Stál jsem nad chalupou a vidím, že jde chlapec Josef Suchomel, který něco pod kabátem paží nesl, pak šel František Vyhnálek a bratr maličkej chlapec Josefa Suchomel za těma dvouma.“ Jiného se už rychtář nedozvěděl nic.

Týden nechal rychtář věc uležet, dál řeči poslouchal a když se už nic nového nedozvěděl, nahlásil krádež na vrchnostenské kanceláři v Kyšperku. Začalo vyšetřování. Nejdřív předvolali nejmladšího, že to s ním bude nejjednodušší. A opravdu. Desetiletý František Vyhnálek ze sebe hned sypal přiznání.

„Jednou v neděli odpoledne asi ve 3 hodiny jsem stál na břehu proti kostelu našemu a tuď přišel ke mě Josef Suchomelů, kterému taky Josef Grauů říkaj a řekl ke mě, pojď se mnou do kostela, já vemu pokladnici, která u oltáře dole stála a půjdem s ní do lesa a tam si vybereme peníze.

On Josef Suchomel šel do kostela, kterej byl otevřený, vzal pokladnici a šel s ní pryč. Já, když Josef Suchomel k lesu šel, tak jsem se jeho přidržel a šel jsem s ním i také jeho bratr Joáchym, který ale, když jsme přišli na kraj lesa, se vrátil a domů šel. My dva jsme šli dále až do lesa a potom v lese u jednoho boučku v ďolíčku si Suchomel Josef sedl, vytáhl nůž s vocílkou a též jeden bez vocílky, pokladnici rozloupal, peníze z ní vydělal a spočítal a povídal, že těch peněz tolar jest a mě z nich dal jeden krejcar. Potom pokladnici poloupanou na bouček nedaleko toho dolička pověsil a oba jsme šli domů, přitom ale Josef Suchomelů mě za ten mě darovaný krejcar v hospodě studenecký rohlíček koupil a sobě půlu a mě půlu dal.

Ty svíčky vzal ten samý Josef Suchomelů, kterého taky Pohlheinricha jmenujou, i ten křížek, vzal se pod kabát neb pod leiblik a šel s těma věcma k našim a sice k nám do stavení. Josef Suchomelů vlezl u nás pod humno a povídal, že ten křížek a ty svíčky tam sková a mě zakázal, bych žádnému nic neříkal, sice jestli to řeknu, že mě hlavu kamenem roztluče. Já ale jsem to pověděl matce a ona šla k rychtářovi a tam to pověděla, však ale ten křížek ani ty svíčky jsem já pod tím humnem nenašel, když jsem tam vlezl.

Matka nebyla u rychtáře, jak jsem dříve udal, ale já sám jsem tam byl v sobotu volaný a tu krádež jsem tam udati musel…“

Ale chlapče, tady ses nám do toho nějak zamotal, vložili si páni do paměti. Předvolali i Josefa Šípka, který před pány radními zopakoval to, co už studenským sousedům řekl. Pak vypovídal Josef Suchomel řečený Grau. Ale docela jinak, než jeho údajný společník František Vyhnálek.

Ejhle, co se páni vyšetřující dozvěděli… Ten z obviněných nejmladší – Franc Vyhnálků věděl, že v pokladnici bylo peněz za tolar a starší Josef Suchomel zas kradl u svého mistra Ondřeje Šulce.

Tak to vzali popořadě… Nejprve uhodili na Františka, až se hoch rozbrečel:

Kostelník odhadl utrpěnou škodu na téměř 3 fr. v stříbře. Dál s tou krádeží nemohli dělat nic. František byl nezletilý, tak celou věc odložili. Jen jeho matce nařídili způsobenou škodu nahradit. Jestlipak o tom věděla Františkova ovdovělá matka? Předvolali ji a ona kupodivu o Františkovi jako o třináctiletém hovořila. Řekla, že v šupleti žádné peníze nebyly a o ukradených věcech nic neví.

Dále se projednávala krádež u Ondřeje Šulce. Ale ta už do příběhu o studenském kostelíčku nepatří.